Jaká okna pořídit

Jaká okna vybrat?

Plastové nebo dřevěné okno? Stojíte před rozhodnutím jaké okno zvolit? Je těžké se rozhodnout?

Všechny uvedené typy oken se s ohledem na funkčnost výrobků téměř neliší. Mají podobné součinitele prostupu tepla, podobné uživatelské vlastnosti, prakticky totožné kování, stejná izolační skla. Konečné rozhodnutí je záležitosti, vkusu, názoru či individuálního přesvědčení zákazníka.

Plastová okna Méně elegantní než dřevěná okna, ale přesto jsou více populární u Zákazníků. Je to výsledek výborné ceny, snadnosti údržby a bezproblémové funkčnosti. Mimo běžné čištění nevyžadují žádnou speciální údržbu. Plastové profily jsou odolné vůči korozi a plísním. Plastová okna jsou dostupná i v široké nabídce dřevu podobných barev. Takto zvolená okna spojují výhody moderního materiálu s přirozeným vzhledem imitujícím dřevo. Plastová okna jsou odolná vůči povětrnostním vlivům a UV slunečním paprskům. Snadno se udržují v čistotě.

Dřevěná okna Pevné, s vynikajícími tepelnými parametry. Třívrstvý lepený dřevěný hranol, jež se používá k výrobě dřevěných oken Softline, nepodléhá deformacím při nahřátí v průběhu slunečných dnů, proto jsou dřevěná okna uživatelsky příjemná a dlouholetě funkční. Dřevěná okna dodávají každému domu elegantní vzhled. Dřevěná okna však vyžadují údržbu povrchové úpravy. Doporučuje se obnovení nátěru každých 5 let!

Jak vybírat plastová okna?

Pro laika není snadné vybrat si v nepřeberné nabídce oken všeho druhu. Nabízíme pár užitečných informací jak se alespoň trošku zorientovat. Asi nejdůležitější je co nejpřesněji specifikovat, co vlastně chcete. Při porovnávání jednotlivých nabídek je nutné se soustředit na tyto nejdůležitější parametry:

Původ oken

Dobré či špatné okno lze vyrobit kdekoli na světě! Základem dobrého okna je kvalitní vstupní profil a používané komponenty. Velký podíl na kvalitě má též výrobní linka (hledáte-li plastová okna, zeptejte se prodejce či výrobce např. jakým způsobem jsou svařeny rohy oken, zda na čas, či teplotu. Vaření na teplotu umožňuje rovnoměrné prohřátí sváru na správnou teplotu a tím se eliminuje pozdější možná reklamace).

Barva oken

Bílá je základní a nejlevnější, dekory dřeva a barvené profily rozlišovat na jednostranné a oboustranné téměř vždy za příplatek.

Členění oken

Počet křídel, případně pevných či otevíravých dílů (např. 2křídlé okno je vždy dražší než okno jednokřídlé stejného rozměru).

Počet komor

Pečlivě se zeptejte na přesný počet komor v křídle i v rámu okna (někteří nepříliš seriozní výrobci nabízí bez upozornění kombinace např. 5komorový rám a 3komorové křídlo).

Kování

Dnes je již standardní výbavou kování tzv. mikroventilace kováním a pojistka proti průvanu.

Sklo

Má největší vliv na tepelně-izolační vlastnosti. Dodává se v rozsahu koeficientu 2,7 – 1,1 čim nižši tím lépe (ideální je sklo 4–16–4 s koeficientem 1,1, pokovené, napuštěné plynem, s plastovým distančním rámečkem který pomáhá eliminovat rosení skel).

Odvodnění

Všechny „lepší“ profily mají v místě styku vody s rámem zkosenou plochu profilu směrem k odvodňovací drážce. Tímto se omezuje zadržování vody v rámu okna.

Výpočet tepelných úspor?

Z vytápěné místnosti se vždy ztrácí určité množství tepla obvodovými zdmi a okny. Mírou této tepelné propustnosti je tzv. „hodnota U“: čím menší tato hodnota je, tím lepší je tepelná izolace stavebního materiálu. Až donedávna byla největší slabinou tepelné izolace skla. Starší izolační skla v plastových oknech dosahovala v nejlepším případě hodnoty „U“ 3,0 W/m2K, při jednoduchém zasklení dokonce jenom „U“ 5,8 W/m2K. Použitím izolačních skel nové generace se tepelné ztráty radikálně snižují. Nový standard tepelné izolace se pohybuje v rozmezí hodnot „U“ 1,4 až 1,1 W/m2K. Je tedy více než o polovinu menší oproti tradičním izolačním sklům a sklo tak přestává být materiálem, který způsobuje největší tepelné ztráty. Dokonce je tomu naopak – nyní šetří nejvíce energie právě sklo. Hodnotu tepelné izolace skel nové generace si můžeme představit jako 30 cm silnou cihlovou zeď. Nová „teplá“ skla rovněž velmi výrazně zamezují výskytu kondenzátů vodních par na vnitřní straně izolačního dvojskla.

Co to je kondenzace?

Je to srážení drobných kapiček vody na předmětech, jejichž povrchová teplota je momentálně nejnižší. Všichni ten jev známe jako orosení, zamlžení zrcadel, skel, kachliček, nebo v jednoduché formě zamlžení brýlí, ke kterému dochází vždy, když teplý a vlhký vzduch se přiblíží k takto chladnému povrchu. V podstatě je příčina jevu velmi jednoduchá. Teplý vzduch „unese“ větší obsah vlhkosti, než vzduch studený. Jakmile se teplý vzduch přiblíží k chladnějším předmětům, ochladí se a nadbytečná vlhkost se musí vysrážet.

Proč nejčastěji dochází ke kondenzaci na zasklení?

Okno musí plnit velmi důležitou a základní funkci tj. osvětlení interiéru. Nemůže být tedy vyrobeno z příliš silného materiálu. Základem je vždy sklo a teplotní vodivost skla je ve srovnání s jinými materiály relativně vysoká. Tepelný odpor zdiva nebo jiného materiálu pláště objektu je podstatně vyšší. Ostatně i nová ČSN 73 0540–2 předepisuje pro okna koeficient prostupu U = 1,8 W/m2K, kdežto pro plášť až 0,3 W/m2K. Je-li vnější část okna intenzivně ochlazována, v důsledku vyšší vodivosti skla se může jeho vnitřní povrchová teplota ochladit až na kritickou teplotu při níž nastane kondenzace vlhkosti. Například při teplotě vzduchu v interiéru +20°C je tato teplota, při 60%-ní vlhkosti ca 13,2°C.

Může dojít i ke kondenzaci vlhkosti na rámu?

Za normovaných podmínek by tato situace neměla nastat, neboť koeficient prostupu tepla rámem je natolik nízký, že by za podmínek dle výše uvedené ČSN nemělo dojít na povrchu rámu k poklesu pod 10,2°C, což je pro +20°C, 50%-ní vlhkost a venkovní teplotu –15°C právě tzv. kritická teplota. Jestliže však situace v interiéru je jiná než jsou uvedené klimatické podmínky, samozřejmě že může dojít i ke kondenzaci na plastových rámech. Je-li tedy vlhkost v místnosti vyšší, než je oněch 50% a teplota může poklesnout pod 20°C, může dojít ke kondenzaci vlkosti. Vlhkost se vysráží na plochách, které mají nejnižší teplotu. Může to být sklo, ale jestliže je koeficient prostupu tepla sklem Ug menší než koeficient prostupu tepla rámem Uf, vysráží se vlhkost na povrchu rámu.

Jak je to s vlhkostí ve vzduchu?

I když se nám to nezdá, tak je množství vodní páry, které se v průběhu dne uvolňuje do obydleného prostoru, velmi vysoké. Říkáme, že v domácnosti jsou zdroje vlhkosti. Takovými zdroji jsou především koupelny, prádelny a kuchyně. Praní, vaření podstatně přispívá ke zvyšování obsahu vzdušné vlhkosti. Květiny rovněž mohou přispět, ale málokdo si uvědomí, že to může být i sám uživatel, kdo je zdrojem vlhkosti. Vždyť jedna osoba za noc uvolní během spánku až 0,5 l vody. Všechna tato vlhkost se musí nakonec někam odvést.

Ideální pokojové podmínky?

Z uvedeného je zřejmé, že základní podmínkou pro vznik kondenzace, anebo také obráceně pro zamezení kondenzace, je tedy teplota a relativní vlhkost v interiéru. Tyto veličiny by se měly udržovat na úrovni, s níž počítá norma – tedy + 20°C a 50% relativní vlhkosti. Objekt by měl být trvale vytápěn. Za těchto podmínek by nemělo ke kondenzaci docházet. Samozřejmě v konstrukci domu musí být vyloučeny všechny tzv. tepelné mosty. Teplotu umíme celkem bez problému regulovat. Zpravidla stačí pootočit knoflíkem na regulátoru, nebo ventilem teplovodního topení. Jak ale můžeme ovlivňovat vlhkost? Jedinou praktickou možností je větrání. Obsah vlhkosti snížíme tak, že část vzduchu z interiéru s vysokým obsahem vlhkosti nahradíme vzduchem z exteriéru, který má nižší teplotu a tím i nižší absolutní vlhkost. I když venkovní vzduch může mít stejnou relativní vlhkost, je při jeho nižší teplotě absolutní množství vodní páry v m3 podstatně menší. Např. vzduch +20°C s 60%-ní vlhkostí obsahuje 8,65 g/m3 vody; vzduch o teplotě 0°C a stejné relativní vlhkosti obsahuje pouze 1,6 g/m3 vody. Jak zajistit přiměřený obsah vlhkosti ve vzduchu? Samozřejmě nejvýhodnější by byl nějaký ventilační systém s automatickou regulací a rekuperací tepla. Většina domácností tak bohužel zatím vybavena není a tak nám nezbývá než vystačit s větráním oknem. Nejúčinnější a nejrychlejší je vždy nárazové větrání otevřením okna. Měli bychom tak činit 3–4 krát za den po dobu alespoň 5 minut. Za tuto dobu nedochází k podstatnému ochlazení nábytku nebo stěn, ale pouze k výměně vzduchu. Sušší vzduch z venku se poměrně rychle zahřeje, takže tento způsob větrání neovlivňuje příliš nároky na topení. Kromě nárazového větrání je možné využít i jiné metody, například spárové větrání na kování.

Nebezpečí plísně

V místech, kde trvale dochází ke kondenzaci vlhkosti, je zvýšené nebezpečí vzniku plísně. Tomu je vždy potřeba věnovat pozornost. Zatímco zkondenzovaná voda na skle je spíše jen estetická záležitost a plastovému oknu už vůbec neublíží, plíseň představuje již určité zdravotní riziko. Je obtížné udržet podmínky za všech okolností v bytě, jak bylo výše uvedeno, avšak správně dimenzované plastové okno s U, jak požaduje norma pod 1,8 W/m2K, se do rizikového pásma, kdy dochází k rosení, dostává pouze okrajově. Například počet dnů s teplotou pod –15°C, kdy se zvyšuje možnost kondenzace vlhkosti na skle, je statisticky pro oblasti jako je Praha, nebo Brno menší než 10/rok. Pokud dojde ke kondenzaci na okně 10× za rok, jistě nebezpečí plísně nevzniká. Plastové okno stačí utřít a vše je O.K.. Pokud se kondenzát tvoří denně je vznik plísně více než pravděpodobný.

Princip větrání

Snižování vlhkosti není jediným úkolem moderního větrání. Pro uživatele bytu je důležitá určitá kontinuální výměna vzduchu. K tomu je potřeba splnit určitá kritéria:

• Regulace vlhkosti v bytě

• Obnova vydýchaného vzduchu

• Odvedení zápachu a škodlivých látek

• Regulace teploty

• Zabezpečení přívodu vzduchu pro případné spalování (sporák, kotel)

Způsoby větrání

• Přirozené větrání: 

  • Spárové větrání

  • Větrání oknem

  • Větrání šachtou

• Nucené větrání

  • Odvětrávací zařízení

  • Klimatizace

  • Spárové větrání